Aktuálně je prodej letenek pozastaven.
Děkujeme za pochopení
Aktuálně je prodej letenek pozastaven.
Děkujeme za pochopení
Touha létat je stará jako lidstvo samo. Lidé se od pradávna snažili napodobit let ptáků. Muselo však přijít mnoho tragických osudů, aby zjistili, že napodobením letu ptáků cesta nevede.
Vysněnou cestu do výšin se podařilo překonat až v 2. polovině 18. století. Bratry Étiénna a Josepha Montgolfiérovi tehdy napadlo, že lehkosti vodíku by bylo možné využít k tomu, aby se papírový balón vznesl k obloze. Několik let se pokoušeli plnit vodíkem velké papírové sáčky, leč bez úspěchu. K vynálezu horkovzdušného balónu pomohla až náhoda: Joseph Montgolfiére s manželkou byli nakupovat na trhu a cestou domů zmokli. Když pak doma u hořícího krbu na šňůře sušili promoklé oblečení, všiml si Joseph zajímavého jevu: horký vzduch se opřel o záhyby hedvábné spodničky paní Montgolfiérové a hedvábí nadnášel. Najednou bylo vše jasné: vzduch je třeba ohřát.
Po měsících pokusů se bratrům Montgolfiérovým skutečně podařilo sestrojit létající balón a 5. června 1783 se odhodlali vyjít se svým vynálezem na veřejnost. Z taftu polepeného papírem vyrobili kouli o průměru 12 metrů a nalplnili ji horkým vzduchem, který byl ohříván ohněm ze slámy a vlny. Balón se vznesl do výšky 2000 metrů a za 10 minut uletěl 2 km. O úspěšném pokusu se dozvěděla pařížská Akademie věd a pozvala oba bratry, aby svůj vynález předvedli ve Versailles samotnému Ludvíku XVI.
Ve stejné době se bratry Montgolfiéry pokusil předběhnout profesor slovutné pařížské Akademie věd Jacques César Charles, který se zabýval pokusy s balónem naplněným vodíkem. Veřejný let jeho balónu se konal 27. srpna 1783 za účasti 1 000 nadšených diváků. Po třičtvrtě hodině balón přistál v nedaleké vesnici. Tam ho však nečekalo milé přivítání: vesničané v domnění, že se jedná o nestvůru seslanou ďáblem, polosplasklou kouli ubodali vidlemi.
Na královském dvoře bylo mezitím vše připraveno pro let balónu bratří Montgolfiérů. Dne 19. září se před zraky krále a šlechticů a desetitisícového davu vznesl modrý balón se zlatými královskými znaky. V balónu však kvůli tehdejší všeobecné domněnce, že nahoře není vzduch k dýchání, necestovali lidé, ale jeho posádku tvořili beran, kohout a kachna. Po krátkém letu přistáli živí a byli přivítáni s bouřlivým jásotem. Montgolfiérové byli povýšeni do šlechtického stavu.
.jpg "lightbox")
První lidé, kteří našli odvahu k letu v balónu, byli ředitel královského muzea Jean Pilatre de Rozier a markýz François d‘Arlandes. Po velkých peripetiích dostali svolení od krále, který nejprve v obavě z rizika prosazoval, aby jako první letěli dva zločinci odsouzení k smrti. Nakonec se však Roziérovi podařilo jej přesvědčit, že tak vznešený a historický krok mohou učinit jen šlechtici. Jejich let se uskutečnil v Paříži 21. listopadu 1783: během 25 minut balón urazil vzdálenost 9 km. Po přistání nadšení Pařížané oba vzduchoplavce div neumačkali.
O čtrnáct měsíců později přelétli Francouz J. P. Blanchard a Američan J. Jeffries během tří hodin průliv La Manche. Odstartovali z Doveru. Jejich vodíkový balón však stále klesal, a tak se k pobřeží v Calais dostali jen díky tomu, že odřízli těžkou gondolu a zavěsili se sami do provazů.
Balóny sice vzbudily velké nadšení, ale brzy se ukázalo, že mají řadu nevýhod. Především jsou špatně ovladatelné a chybí jim pohon.
Řešení přinesly vzducholodi. Když byla v roce 1870 Paříž obležena pruským vojskem, všiml si pruský důstojník Ferdinand von Zeppelin,že Francouzi dopravují do obklíčeného města náklady pomocí balónů. Začal proto pracovat na konstrukci vzducholodi, která by byla na rozdíl od balónů řiditelná. Svoji první vzducholoď postavil roku 1900 a naplnil ji také vodíkem. Éra vzducholodí trvala jen 35 let. Skončila roku 1937 katastrofou obří vzducholodi LZ 129 Hindenburg a horkovzdušné balóny začaly zažívat svou renesanci.
